Řecko
2025
Fyropotamos je malá přímořská rybářská vesnice na ostrově Milos a jedno z nejfotografovanějších míst v Egejském moři. Malebná vesnice se slavnými „syrmata“, malými domy s barevnými dveřmi a okny,
kde místní rybáři v zimě kotví své lodě a které majitelé využívají jako letní rezidence. Dnes se některé z těchto malých domků proměnily v tradiční apartmány pronajímané turistům.
Nad vesnicí stojí kostel Agios Nikolaos, patrona námořníků, a o kousek dál se nacházejí ruiny starého nakládacího zařízení. Nalevo je písečná pláž s čistou vodou a tamaryšky, které nabízejí přirozený stín.
Je zde bar, který pronajímá lehátka se slunečníky.
Fotky pláže ani vesnice z dronu nemáme. Bohužel ten den foukalo a ve vesnici nebyl signál, byli jsme rádi, že nám Portugalec, kterému jsem předtím fotila rodinu, (po několika minutách Jirkova hledání) dron přinesl.
Už jsem se pomalu smiřovala s myšlenkou, že budeme muset po návratu kupovat nový.
Snadná dostupnost autem i parkování. Cesta z vesnice zpět do kopce byla pro naše půjčené malé, slabé auto (Panda) trochu náročná.
Vesnice Mandrakia Návštěva Madrakie by měla být součástí jakéhokoli itineráře cesty po ostrově Milos. Uvidíte roztomilou a malebnou malou rybářskou vesnici.
Rybářské domy a loděnice (modrá barva), kotvící lodě, malá mola, skály v moři, lavičky pod stromy. Všechno vyvolává klid v duši. Atmosféra, barvy, světlo... vše je uklidňující a fotogenické.
Malé, kdysi typické rybářské domky jsou nyní přeměněny na rekreační pronájmy, které ztratily část své původní duše.
Je zde dostatek parkovacích míst. Restaurace Medusa je tu jediná.
O tom, jak restaurace Medusa bývá hlavně v době oběda i večeře přeplněná a na vstup dovnitř se čeká ve frontě nebo se musí rezervovat,
jsem věděla z recenzí, ale šla se na ni i tak podívat. Ano, přeplněno, fronta ...
Tak jsem si řekla, že se aspoň půjdu podívat z výšky na moře, a restauraci obešla zezadu, a tam jsem s překvapením zahlédla
jeden stolek s ideální polohou - na kraji a nad mořem pro 2 osoby prázdný, a hned jsem toho drze využila,
na otázku mi číšník odpověděli, že ano stůl je volný, ale je pod sluncem, což mi nevadilo. A ejhle přeskočili jsme tím všechny, kteří čekali. Velice rychlá obsluha, můj obdiv při takovém množství hostů.
Nabídka i pro nás vegetariány, ceny vyšší, ale odpovídají poloze restaurace. Ochutnali jsme pivo ostrova, Syrma s tymiánovým medem, bylo zajímavé.
Plaka je hlavní město ostrova Milos. Leží na vrcholu velké skály s výhledem na záliv Milos. Plaka je jedním z nejmalebnějších míst k návštěvě na ostrově s tradiční kykladskou architekturou.
Dovnitř nemohou vjet žádná auta kvůli úzkým cestám mezi zdmi a budovami. Pouze motorky, mopedy, skůtry apod. Dělí se na Staré Město (Benátský hrad) a Nové Město.
Jsou zde zde restaurace, kavárny, bary a obchody, stejně jako okouzlující kostely a několik muzeí.
Plaka v překladu znamená „plochý kámen“ a město bylo pojmenováno podle rovinatého pozemku, na kterém bylo postaveno.
benátský kostel Plaka Castle v benátské obranné pevnosti, která pochází ze 13. století - vychutnejte si zde západ slunce. Doporučuji vyšlapat si kopeček.
Pollonia je malebná rybářská vesnice na severovýchodní části ostrova Milos. Je to druhý největší přístav na ostrově Milos po Adamantasu a svůj název dostala podle Apollónova chrámu, který stál východně od osady.
Z vesnice jezdí pravidelné spojení malou lodí na sousední ostrov Kimolos. Hlavní pláž Pollonie je písčitá a u turistů oblíbená.
Písek na pláži je tmavý, jemný a skoro pořád mokrý. Na pláži je sprcha a přístroj pro vstup invalidům do moře.
Restauraci Alkis jsem vybrala podle dobrých recenzí, ale byli jsme oba s manzelem6 zklamaní. Ani mousakas (mimochodem poprvé po mnoha letech jsme za něj platili 19 € - většinou stojí 10-13 €), ani tzatziki a dokonce ani hranolky
nebyly dobré, většina byla měkká, ohebná, čerstvě nevypadaly. Nepochutnali jsme si. Vše mělo kromě frape zcela jinou chuť, než jak tato jídla známe a jak mají chutnat. Chválím jen příjemnou polohu u moře a výhled na přístav a lodičky.
Ceny vysoké. Nedoporučuji.
Cestou k autu jsme se zastavili v Hanabi bar a restaurace. Skvělé místo. Vaří zde i pro vegany. Mezi 13-20 hodinou je happy hour - ceny koktejlů 8,50 €. Velký výběr. Skvělá chuť, moc nám oba koktejly (Mojito a Bramble) chutnaly.
Příjemná obsluha. Sem bych chodila každý den !
Rovněž jsme se zastavili u restaurace Rifaki, která již od pohledu vypadala "řecky". V menu na ulici jsme zahlédli, že i zde nabízejí mousakas, přišel ke mně majitel v domnění, že vybírám co budu jíst, řekla jsem mu, že jsme mousakas už dnes měli,
řekla jsem kde a že to nebylo dobré, jídla neměla řeckou chuť a pán se pousmál. Chvilku jsme si povídali, poté přinesl talířek se 4 dobrotami a čerstvým chlebem na ochutnání. Druhý den jsme sem přijeli a oslavili naše 25 leté výročí sňatku.
Úžasné ! Skutečné Řecko ! Ceny trochu vyšší, ale odpovídá kvalitě a místu - lze sedět přímo na pláži nebo nad vodou. Jako pozornost jsem dostali výborný likér. Vřele doporučuji.
Vesnice Klima na Milosu má asi 20 stálých obyvatel, takže je jednou z nejmenších osad na ostrově.
Díky své poloze na pobřeží a přístavu byla Klima v antice významně rozvinutým místem a obchodním centrem.
Mořská voda přitéká až k domům, kameny vedle domů jsou proto potažené mořskými řasami, takže pozor, na některých místech to klouže, ale je tu vytvořený praktický pás pro chůzi. Rozhodně je lepší se podél domů procházet bez bot.
Kromě domů pro ubytování je zde i jeden obchod se suvenýry.
Přestože stará osada Klima byla nakonec opuštěna, v oblasti se stále nacházejí starověké pozůstatky, včetně helénistického antického divadla a
katakomb na Milosu, které se nacházejí v krátké vzdálenosti od vesnice.
Tato krásná rybářská vesnice je jedním z nejfotogeničtějších míst na ostrově díky barevným tradičním domům. Důvodem, proč se Klima stala tak oblíbenou, jsou její slavné loděnice známé jako syrmata.
Syrmata jsou staré tradiční dvoupatrové domy, které v minulém století využívali místní rybáři.
V dnešní době je většina z nich kompletně zrestaurována a slouží jako ubytovací zařízení pro turisty, vzhledem k velikosti spíš pro páry.
Další zajímavostí o Klima je, že v této oblasti byla v roce 1820 objevena slavná socha Venuše Milóské, která je v současnosti umístěna v pařížském muzeu Louvre.
Adamantas známý také jako Adamas je přístavní město, kulturní a obchodní centrum ostrova. Leží přímo ve velkém přírodním zálivu a je jedním z největších přírodních přístavů ve Středozemním moři.
Žije v něm přes 1 300 osob.
Hlavní pruh se táhne podél moře a mezi dvěma plážemi se nachází skupina taveren, restaurací a barů. Malá pláž Lagada leží hned vedle přístavu, zatímco pláž Papikinou je na jihu. Je zde mnoho ubytovacích zařízení. My zde byli
ubytovaní v Milos apartments - studio 1.
Taverna Gyros of Milos (O gyros tys Milou) - Velmi rychlá obsluha, chutný gyros (škoda jen, že uvnitř byla omáčka s kečupem a majonézou, a ne tzatziki), až při placení jsem se dozvěděla, že jsem to měla říct u objednávky.
Jinak opravdu velmi chutné, velká porce v pitě. Dobrá cena. Při objednávce do sáčku s sebou je cena nižšší. Výhled na přístav. Podle toho, kolik zde sedělo osob je zcela zřejmé, že je restaurace oblíbená. Doporučuji.
Aggeliki ice cream shop - Výborná zmrzlina. Ochutnali jsme mascarpone s malinami+ bílou čokoládu s kousky mléčné čokolády. Zastavte se tady, mají velkou nabídku, jistě si vyberete. Rychlejší je osobní objednávka než od stolu.
Na mnoha místech měly bary a taverny happy hours - nižší ceny alko drinků, většinou od 18 hodin.
Taverna Varka hned vedle našeho ubytování - krásné posezení pod hroznovým vínem a mnoha stromy okolo, chutné jídlo, točené pivo. Parkování naproti taverny přes ulici. Doporučuji návštěvu.
Katakomby Milosu jsou starověký podzemní křesťanský hřbitov. Byly objeveny v roce 1844 a odhaduje se, že byly postaveny koncem 1. století n. l. Stavba těchto katakomb nebyla snadná, protože křesťané je museli vykopat v sopečné hornině.
Celkem jsou tři a nacházejí se v podzemí. Jsou propojeny chodbami, které se snižují směrem k úsmrtné komoře.
Chodby jsou obvykle dlouhé asi 200 metrů a na každé straně se nachází 5 až 7 vytesaných hrobů.
Podrobný popis v angličtině zde.
Škoda, že mohou návštěvníci vidět jen cca 20 metrů z celkových 250 m. Ale je to pochopitelné, vzhledem k úzkým cestám, nebezpečí sesuvu apod. Bohužel zde zapůsobili i vandalové,
takže některá místa jsou poškozená nápisy a vrytím textů. Fotit se může, ale bez blesku. Každé úterý je zde zavřeno. Vstupné 10 € / dospělá osoba (do 25 let zdarma) - asi 15 minutová prohlídka s výkladem v řeckém a anglickém jazyce.
Mně ta cena za tak krátkou prohlídku přijde dost vysoká,
takže bych to nazvala místo vhodné pro "fajnšmekry". Pokladna je u katakomb, kam sejdete z parkoviště po schodech dolů,
cesta zpět k autu je po těchto schodech trochu únavná.
Katakomby se nachází asi 300 metrů od starověkého divadla.
Staré divadlo je dobře zachovalé mramorové divadlo pod širým nebem, přestože bylo v průběhu let od svého vzniku v helénistickém období mírně zchátralé.
Kromě divadla a blízkých historických katakomb vám toto místo nabízí i fantastický výhled na Egejské moře a přístav ve vesnici Klima.
Z bezpečnostních a ochranných důvodů bylo divadlo uzavřeno od konce 90. let až do roku 2016, nyní je opět připraveno pořádat divadelní hry a další kulturní akce.
Zachováno je 7 pater (s kapacitou asi 700 diváků) a 6 schodišť spolu s mnoha pozůstatky jeviště a reliéfních mramorů velkého umění.
Důl Aggeria byl založen v roce 1968 a od té doby je v nepřetržitém provozu. Je přístupný veřejnosti, což vám umožní zažít mimořádný turistický zážitek, pokud se rozhodnete jej navštívit. Je to jeden z největších a
nejpůsobivějších bentonitových dolů na světě a nabízí jedinečnou příležitost obdivovat jedinečné geologické pozadí ostrova.
Nejpozoruhodnější část dolu se nachází v jeho středu, kde najdete vyhrazené vyhlídkové místo, které nabízí úžasný výhled na krajinu. Odtud můžete vidět barevné vrstevnaté geologické útvary sopečného původu staré tisíce let s odstíny od červené,
žluté a hnědé až po modrou a zelenou. Na některých skalnatých površích můžete také spatřit zkamenělé organismy. Na dně dolu se také vytvořilo jezero s dešťovou vodou, jehož voda se využívá k čištění.
Bentonit se těží v teplých měsících roku, kdy je půda suchá a k výkopovým pracím se používají buldozery. Má různé využití a běžně se vyskytuje v předmětech denní potřeby, od stavebních materiálů přes hlínu až po kosmetiku. Díky svým absorpčním
vlastnostem se také používá k odbarvování různých materiálů a k čiření alkoholických nápojů.
Řecko vyváží téměř 1 milion tun bentonitu ročně a samotné doly na Milosu tvoří přibližně 10 % celkové světové produkce bentonitu.
Tato stránka vznikla proto, že se o všechnu tu krásu a zážitky z našeho cestování chci podělit s ostatními, protože by jim to mohlo pomoci při výběru jejich budoucí dovolené.
Moje nejoblíbenější a nejnavštěvovanější je Řecko, i vzhledem k mému původu ;)
© 2019 Nikola Arcanidu, cestování po světě. All rights reserved